Článek mě zaujal. Zprvu dokonce vyvolal dost silnou emoci a přiznávám i rychlé odsouzení. Dokument je o extrému. O Kamevédě, metodě „komplexní multirozvojové výchovy dětí,“ sestavené Pavlem Zachou, jehož syn byl díky tomuto přístupu v 18 letech draftován do NHL. Blíže o této jistě diskutabilní metodě zde.
Nyní jsou prázdniny za námi a znovu žijeme školním rokem (alespoň značná část populace) a znovu se potýkáme s tématem karantén. Co spojuje téma lockdownu a Kamévedy?
Proč čtete nyní tyto řádky? Chci se s vámi podělit o malou reflexi, co děláme nyní, když všichni věříme, že dětem i sobě vracíme normálnost. Jejich školu (ať už byla, jakkoliv alternativní nebo klasická), jejich kroužky (možná jeden a možná jich má 5), jejich kamarády (možná s nimi jde ven, možná je to velké a řízené setkání rodin…).
V podstatě to souvisí i s rozvojem a vytížením nás dospělých. Příležitostí ke zlepšování je tak moc, těch rad, co dělat také. Až se někdy stanou pastí. A jen se ženeme k dokonalosti, o které nejsme v podstatě ani přesvědčení, ani nevíme, že ji chceme a k čemu nám je. 
Možná jste si také i vy kladli na začátku září otázku, jak tomu všemu nastavit nový řád? Jaké to bude? Možná vás strašila myšlenka, že bude normální září, že škola startuje v 8:00, ale už ne v pyžamu. Nebo jste se na to vše už všichni moc těšili? Jak jste to měli vy a jak vaše dětí? Víte to? A možná vaše děti zpohodlněly, některé zlenivěly. Zvládly návrat do školy? Chtělo se jim do všech dříve navštěvovaných kroužku? Zjistili jste, že je některé už prostě nebaví, nadchly se pro něco nového? 
Škola běží. Tam se tak říkajíc musí, ale co s volným časem? Nám se vyplatilo zeptat se. V první řadě sami sebe a pak svých dětí, co si z covidové doby chcete ponechat (ať už jde o kroužky nebo nějaké jiné učení). Třeba se do doby lockdownu vaše děti cítily přetížené a neměly prostor vám to říct. Třeba jste rodina, která pestré aktivity a jejich četné konání potřebuje a dítě i vy se na ně už neskutečně těšíte. Třeba potřebujete vy sám/sama pro sebe, aby dítě na kroužky chodilo. 
A jak jste se nachystali na start školy? 
Potřebovali jste trénovat vstávání nebo jste si prázdninový režim užili až do posledního dne a máte raději léčbu šokem? Jaké to pro vás 1. 9. 2021 bylo?
Hnali jste se do prodejny učebnic a papírnictví hned 1. září nebo jste zkoušeli najít potřebné pomůcky na školním/městském/lokálním SWAPU?
Zúčastnili jste se nejrůznějších přehlídek volnočasových aktivit (pořádají houfně Domy dětí a mládeže) nebo už jste měli v září vybráno?
Pokračuje vaše dítě ve všech kroužcích, včetně večerní angličtiny nebo jste si raději řekli, že u večeře budete mluvit jen anglicky?
Za mě – přistoupila jsem k novému školnímu roku jako k novému začátku a období zkoušení, co mi/nám nově bude sedět.
A co když děti nemám? Možná jste si na startu školy všimli, že se v kancelář objevují kolegyně a kolegové, které ten nový začátek potkal. Možná měli hlavu plnou nových starostí a možná taky ne a start školy pro ně byl velká úleva. O to raději si s vámi v práci možná vypili kávu a pustili se i do náročnějšího projektu. 
A jak to je nyní? Už jedete v tempu a doháníte více než 18 měsíců „zvláštního režimu“ nebo naopak je tento podzim plný pohody a ponechali jste si jen to, co je niterné a srdcové? A film o Miškovi jste viděli?
Jak to bylo u vás? Zeptejte se! Dětí, kolegů a sami sebe.